Českokrumlovské domy vyprávějí - Helena Braunová

Kniha má spoustu zajímalých povýdek o Českém Krumlově. Jen mi na knize vadily dvě věci.

- Některé povídky byli tak krátké, že když jste se do nich začetli tak byl povídky konec. Já bych určitě ocenila menší množství delších povídek.(ale je možné,že to bude jenom tím že nejsem čtecí tip na povídky)

-Podle mě je text moc nachmoustaný na sobě..Pro větší  přehlednost bych text víc roztahala (neustále se mi stávalo, že jsem dočetla řádku a místo toho abych přešla na další řádek tak jsem jí četla znovu. Takže jsem si nakonec musela pořád ukazovat nebo přidržovat záložku abych se v textu neztácela.

Viz. foto porovnání knížek Českokrumlovské domy vyprávějí a Hra s láskou (R. L. Mathewsonová)

Dám Vám sem výčet povídek a zhruba jak jsou dlouhé

O kováři a jeho velkém díle        (necelých 5 stránek)

Vyprávění o čarodějnici paní Annabelle    (3,5 strránky)

Krumlovská čarodějnice paní Annabella uměla i zlomit vůli    (3 stránky)

Jak se splinily věštby cikánky a krumlovské čarodějnice        (5,5 stránky)

O cikánce Marice a krásné čarodějnici paní Annabelle            (7 stránek)

Vyprávění o Šatlavě        (necelé 2 stránky)

O nešťstné záhadné černé dámě        (4 stránky)                                            

O krásné kurtizáně Justině                (4 stránky)

Pověst o klarisce, tajemné sestře Margaretě    (4 stránky)

Sestra Margareta zvěstuje narození holčičky    (4 stránky)

Odkud přichází vůně kadidla    (6,5 stránky)

O lásce, která rozkvetla mezi mnichem a jeptiškou    (7,5 stránky)

Černá Madona ani paní Annabella nemohly pomoci    (4 stránky)

Jak se sami rozezněly varhany v klášterním dvoře    (4 stránky)

O léčiteli    (3 stránky)

Pověst o bílé paní    (3 stránky)

Setkání s bílou paní    (3,5 stránky)

Vyprávění o solnici    (3 stránky)

Pověst o velice poctivém a spolehlivém bednáři    (2 stránky)

O tom, jak krumlovští medvědi Ajax a Ruschi měli nocležníka    (2 stránky)

O podivném zámeckém sklepníkovi    (3,5 stránky)

Zámek v noci    (3 stránky)

Co se vyprávělo mezi služebnictvem o Maškarním sále    (6 stránek)

O jezuitském učiteli a jeho žáku    (18,5 stránky)

Vidíte, že povídek je tu nějákých 24. Což je na zapamatování opravdu hodně.. Když si přečtu ten seznam tak zhruba k osmi se mi vybaví o čem byli.. 

Nejvíc si pamatuju poslední příběh, protože v něm paní Braunová vypráví o konci života svého manžela.

Nejvíc se mě dotkl závěr:

K dobrému pochopení napíšu prvních pár řádek z knihy:

Na rohu letní jízdárny českokrumlovské zámecké zahrady stojí mladá dívka. Je ji dvacet let. Vedle stojí muž oblečený do baloňáku má na hlavě nezbytný klobout, který určitě pamatuje lepší časy. Je však podivné, že se k tomuto muži naprosto hodí. Jeho inteligentní oči hledí přes brýle a pozorují zamračenou dívku. Kolem nich pobíhá pes.Dole pod nimi leželo městečko.

A závěr:

Na rohu letní jízdárny českokrumlovské zámecké zahrady stojí starší dáma. U jejich nohou sedí bílý pejsek. Dívá se na zamyšlenou paničku, mhouří oči proti podzimnímu slunci. Vedle nich už však nestojí nikdo.

Dole pod nimi leží městečko, tak jako před mnoha lety. Ze vzdorující mladé dívky v úvodu našeho výprávění se stala vdova. Slova pana Brauna jí pronikla až do srdce. Našla tam svoje místo. To nenáviděné město si zamilovala - a nedokáže si představit, že by měla žít někde jinde.

...

...

(pak následuje pár méně zajímavých odstavců a pokračování:)

Zvedl se teplý vítr. Listy ze stromů zavířily pomalu klesaly k zemi. Jeden krásně žlutý se vznesl až k ramenům zamšlené dámy. Zachytila jej rukou. Cosi zvláštního jí ovanulo tvář. Dýchla na ní krásná vzpomínka. Vyloudila na rtech úsměv, zároveň však vehnala i slzy do očí.

Pejsek vstal, podíval se vzhůru, zavrtěl ocáskem, jako by kohosi vítal. Žena se sehnula, aby pejska uklidnila. Černýma očkama se na ni moudře díval, jako by jí chtěl cosi říct. Ona však věděla, co jí chce povědět. Podívala se tam, kam se díval pejsek, a tušila přítomnost oné drahé osoby, kterou tolik milovala.

Najednou věděla, že je to jejich poslední setkání - a pro ni definitivní rozloučení. Kéž by byl ten kdosi spokojen. Slunce na chvilku zazářilo víc, a tím jí dalo svou odpověď.

No jako když jsem to četla tak jsem ten závěr ořvala a teď taky řvu.

Přišlo mi to tak neskutečně krásné, že zde popisuje své poslední rozloučení s manželovo duší.

Hodnocení:
cbdb.cz    80 %
databazeknih.cz    84 %

Pac a pusu

Zuzka